Konice u Znojma

Menu

Obecní knihovna Konice


Konice 119
(budova školy)

Knihovník: E.Muchová

Otevřeno:
Pátek 16:00-17:00

Odkazy

-TJ Družstevník Konice
Stránky fotbalového týmu TJ Konice

-ZŠ Konice
Informační stránky ZŠ Konice

-Znojemští Orli
Neoficiální web o znojemském hokeji

-Znojmo
Stránky města Znojma

-Sklep Konice
Konický sklep Pod Kraví horou

-NP Podyjí
Stránky národního parku

-Zoukar
Web truhlářské firmy se sídlem v Konicích

-Dos a Old Games
Kdo by si rád nezahrál staré DOSácke hry ?

Historie


Část starověkého opevňovacího příkopu v dolní části Konic - první známky osídlení


        
                                           Obecní pečetě z 19.století                     Listina konického farního úřadu z r.1763

Místo, na kterém se Konice nachází bylo osídleno již v neolitu a době bronzové. Historicky první písemná zpráva o Konicích pochází z r.1228, stejně jako o vedlejší obci Popice. Uvádí se v ní informace o konických a popických vinicích a odvodu desátků nedalekému Louckému klášteru. Ve své historii měla obec nesčetně mnoho názvů jakými byly např. : Conicz, Canicz, Kanitz a Deutsch Konitz. Obyvatelé nebyli na žádném větším panství závislí takže se v zájmu přežití starali jen sami o sebe a jelikož obec byla německá a blízko rakouských hranic, do r.1945 zde nebyli nikdy žádné větší národnostní konflikty např. oproti Znojmu. Farnost v obci prožila složitý vývoj a datuje se do 14.století. Nejdříve patřila pod klášter v Želivě, později strahovským premonstrátům v Praze dokud v r.1630 nezanikla a Konice byli po určitou dobu přiděleny do vzdálených Mikulovic. Bohoslužby vykonávali kněži z Louky. K velké obnově duchovní správy došlo v r.1763 kdy strahovský opat Gabriel Kašpar nechal 10.záři 1763 vystavět faru novou. Jeho plat byl 300 zlatých ročně + naturálie z mikulovického panství. Tato fara vydržela do 7.dubna 1902, kdy byla zahájena její demolice. Farář Růžička se prozatím přestěhoval do domu Jana Mahra č.97 a ještě tentýž rok byla postavena fara nová. Budova měla kolaudaci 5.října a 13.října byla vysvěcena šatovským prelátem Leonhardem Knoppem. Rozpočet na faru činil 33 521,-kč který byl uhrazen strahovskou kanonií. Písemnosti farního úřadu byly od počátku uchovávány v budově fary. Farář Evermond Batka udělal v r.1840 rejstřík, který podrobně dokumentoval nejstarší písemnosti fary a byl doplňován až do r.1886, celkově tedy obsahoval záznamy z let 1656 - 1886 ve kterých byli sepsáný matriky zemřelých, oddaných a křtěných obyvatel. Bohužel dnes se z nich zachovalo jen málo. Nadační listy fary byly vedené v letech 1723 - 1942 a úředně zaevidovány v r.1907. Výnosy z vkladů občanů byly využity pro církevní účely. Velká zajímavost je, že několik let působil na konické farnosti dokonce vynálezce bleskosvodu Prokop Diviš, který se občanům staral o bohoslužby. Další důležitou věcí obce byl hřbitov, který se nejspíše od počátku nacházel u kostela, avšak v r.1901 jej navštívil okresní hygienik, který nařídil hřbitov zavřít. Většina čerstvých hrobů byla blízko obytným domům a hřbitov byl kompletně přeplněn. Proto byla 4.5.1903 zahájena stavba nového hřbitova za obcí. Dílo bylo dokončeno 13.října 1903 a posvěceno obecním kronikářem. Poslední osoba, která byla pohřbena na starém hřbitově u kostela byla svobodná vinařka Kateřina Durnsteinerová z č.17 a první pochovaná osoba na novém hřbitově byla výměnkářka Eva Hammerschmiedová z č.45. Obecní kostel to také neměl lehké, už přes 500 let stojí stále na stejném místě a s ubíhajícím časem pokaždé v jiné podobě. Nespočetně krát vyhořel a nejvíc utrpěl při požáru v r.1808 i s farou, kdy se rozlily zvony a shořela celá věž. Původně byl celý dřevěný, po požáru byl z nouze rychle postaven znovu a to už nejspíše z cihel ale zřejmě tak rychle že o necelých 100 let později musel být pro špatný stav zbořen. Současný kostel dostal stavební povolení 2.10.1907 a teprve 13.1.1909 jeho stavitel žádal o kolaudaci, která proběhla hned 25.1. Budova v té době ještě měla nedokončenou střechu a věž. Netrvalo dlouho a v prosinci r.1909 byl kostel uveden do provozu. Byl postaven v čistém novogotickém stylu (proto dělá dojem starší stavby) podle návrhu L.Všetečky ze Znojma a posvěcen byl brněnským biskupem Pavlem Huynem 3.října 1909. Při stavbě kostela dělali občane mše v provizorním dřevěném kostelíku na novém hřbitově. Poslední generální opravu stavba měla v letech 1997 - 1999. Zvony jsou tři :

Umíráček 50kg z r.1926
Střední 350kg z r.1808
Velký 620kg z r.1999

Podle některých informací existoval i zvon který měl na sobě letopočet 1491 a podle něj by se dalo určit stáří nejpůvodnějšího kostelíka.

Originální rukopis Prokopa Diviše v konické matrice oddaných z let 1730-1732



Obec hodně trpěla na požáry a katastrofy jakými byly mory a nemoce :

-v r.1781 shořelo 34 domů
-v r.1786 shořelo 30 domů
-v r.1793 shořelo 34 domů
-v r.1798 shořelo 23 domů
-v r.1808 shořelo 49 domů včetně školy, fary a kostela
-v letech 1805-1809 způsobily veliké škody Napoleonovy vojáci

Fara a kostel

Jedna z mnoha etap vývoje obce byla samozřejmě i škola, která byla symbolem prosperity obcí a pokroku společnosti. První záznamy o školním vyučování v Konicích sahaly až do 17.století. Bohužel byly uschovávány v kostele a při již zmiňovaném požáru v r.1808 z nich nezbylo naprosto nic. Tehdy se nejpravděpodobněji vyučovalo střídavě po domech dokud se po r.1808 nepostavila jednotřídní škola i s bytem učitele. Obě budovy se nacházely v domě z levé strany fary ve které jsou částečně přistavěny. R. 1880 byla škola modernizována a okolí kolem ní upraveno. Místní učitel nejenom že učil ale dělal i obecního písaře, varhaníka nebo sbormistra. Za to vše dostával honorář především v naturáliích dokud na přelomu 19. až 20. století nezačala převažovat peněžní odměna. Kvůly čím dál více rostoucí populaci obce se na počátku 20.století stala praktickou nutností výstavba nové školní budovy. Proto obec v r.1914 získala v horní části vsi, u hlavní komunikace soukromý pozemek do svého vlastnictví a postavila zde novou současnou dvoupatrovou školu opět s bytem učitele. Po r.1925 se v dolní části zřídila mateřská škola.
Počet žáků za určité období :                     
Rok Počet žáků
1794 50
1860 60
1874 74
1879 56
1882 70
1888 76
1891 84
1892 82



Škola po výstavbě a nyní

 Jako každá obec tak i Konice byly trvale zemědělskou obcí, jako symbol to dokazuje již zmíněná první písemná zmínka která hovoří o vinicích. Významná část konického katastru leží na jížním svahu Kraví hory - posledním výběžkem Českého masívu do Jihomoravské nížiny. Je tedy samozřejmostí že vinařství bylo v této oblasti významnou činností hned vedle zelinářství. Obyvatele se tuto pracovní činnost naučili ovládat velmi dobře a vynikající polohy obdělávaných vinic využívali dlouhá staletí až do dnes. Jako hlavní viniční trať byla "Altenberg" ( v překladu "Starý kopec" ) která se nacházela při cestě na Kraví horu a patřila mezi nejkvalitnější v celé znojemské oblasti. Po r.1945 se provadělo zalesnění některých katastrů a "Altenberg" byl bohužel mezi nimi. V průběhu 18. až 19.století dosáhla osázená plocha vinnou révou historického maxima jelikož se vinařstvím začalo zabývat čím dál více obyvatel i z nižších vrstev. Vinaři užívali většinu plochy polí v dolní části obce a horní neosázené svahy Kraví hory sloužily jako pastviny pro dobytek. Obrovský zlom ve vinařské éře přišel na přelomu 19. a 20. století kdy na územy Jižní Moravy a přilehlích rakouských oblastí následkem nemoci zcela uhynula většina rostlin vinné révy. Devastace byla tak zásadní, že většina vinařů přeorientovala svou produkci na ovocnářství a zelinářství.
Než nové vysázené ovocné sady začaly dávat úrodu, museli se obyvatelé vrátit k pastvě domácích zvířat. Brzy byly regionálně známé konické třešně a vzrostla produkce zeleniny, zejména okurek.
Provoz zemědělství byl často závislý na řemeslech a proto byl v obci přítomen kovář, podkovář, stolař, zámečník, švec a bednář. Jestli že se nějáké řemeslo v obci nevyskytovalo, chodilo se do vedlejší obce nebo blízkého okolí. Například řemeslo koláře v Konicích chybělo a proto se chodilo do nedalekých Popic. Konkrétní řemeslníci byli například kovářský mistr Ruppert nebo stolař Johne. Po smrti bednáře Bayera v r.1916 toto řemeslo v obci zaniklo. Tato práce byla velmi vytižující jelikož měl včetně Konic na starosti i probošství na Hradišti a louckou farnost. Blízké Znojmo skýtalo možnost obživy obchodníkům s mlékem a drůbeží jelikož díky železnici mohlo být zboží z Konic distribuováno nejen po regionu ale i do Prahy a Vídně.

Stav malých živnostníků mezi roky 1887 - 1937 :

Obchod s mlékem
Jméno Rok narození Číslo domu
Schirlinger Isidor 1880 86
Konig Josef 1874 3
Schmidt Katharine 1849 43
Wittrich Theresia 1855 61
Gross Marta 1867 73
Wittrich Hans 1878 67
Wittrich Theresia 1883 59
Kinger Franz 1865 117
Wagner Marie 1875 44
Mahr Katharine 1885 43
Mandl Rosine 1883 45
Konig Julia 1908 117
Wittrich Marie 1882 67
Koller Marta 1895 82
Mahr Theresia 1909 55

Obchod s husami a drůbeží
Wittrich
Josef		        1896        
      71      
Mahr Marie 1882 74
Schwarz
 Rosine		 1902 47
Ehrensitz
 Rosine		 1881 26
Skomal Katherine 1894 49
Niegl Fridrich 1903 35
Niegl Ludwig 1900 17
Schirlinger
Marie		 1905 86
Schmidt Theresia 1875 56
Stein Teheresia 1896 44
Meidl Rosine 1883 45
Meidl Anna 1876 90

Obchod s ovocem a zeleninou
Meidl Theodor          1867         
     41     
Mayer Hans 1867 19
Flor Franz 1875 21
Konig Marie 1878 113
Schirlinger Isidor 1880 86
Steinmetz Marie 1849 113
Bauer Karl 1863 41
Kontner Marie 1854 18

Řezník a uzenář
Steinmetz Franz         1842            12    
Neumaister Karl 1897 80

Pekařství
Schubert Adolf 1899          40   


Výsledky sčítání obyvatel Konic v r.1921 :
       Povolání                                 Rodiště obyvatel Konic

Zemědělec - 81%                                  Konice - 81%                      
Služka - 3%                             okres Znojmo - 13%
Učitel - 3%                               Morava - 2%
Kovář - 2%                               Čechy - 2%
Zedník - 2%                              Rakousko - 2%
Truhlář - 2%
Švec - 2%
Kočí - 1%
Hospodský - 1%
Soustružník - 1%
Pekař - 1%
Drážní zaměstnanec - 1%             

Poměr občanů                                         Poměr mužů a žen

Německá národnost - 96,5%                     Ženy - 55,3%
Česká národnost - 3,5%                           Muži - 44,7%

Konice před r.1945

Do Konic, jako malé zemědělské obce se svými zvyklostmi, pronikali moderní změny nejspíše pomalu. Obec se dlouhodobě potýkala s nevyhovující infrastrukturou. Jedna z prvních velkých změn byla úprava hlavní cesty vedoucí obcí kdy v 70. letech 19.století byl pod kostelem odtěžen obrovský kus skály a následně se cesta odvodnila a zpevnila. Tato cesta funguje jako hlavní silnice do současnosti. Další problém na počátku 20.století byl trvalý nedostatek vody který se řešil opravou studní v dolní části obce a zvýšením jejich kapacity. Studny byly překryty betonovými deskami a vybaveny ručními pumpami. Hlavní studna se nacházela u domu s č.13 a byla vybavena výkonnou dvouválcovou pumpou.
Správou obce byla až do poloviny 19.století vrchnost, která rozhodovala všechny důležité záležitosti. Sedláci byli poddaní a museli pravidelně odvádět dávky. Pro odvádění desátků sloužila stodola která se nazývala "Panská". Stála u zatáčky před kamenným křížem na okraji cesty z Konic do Znojma, později nevyužitím zchátrala a následně byla v polovině 19.století zbourána. Správa obce se změnila v r.1848, kdy bylo zrušeno poddanství a zástupcem obce se stal sedlák Leopold Mahr se svými dvěma pomocníky. Později se stal prvním starostou Konic a funkci zastával po dvě desetiletí dokud ho do roku 1898 nevystřídal Mathias Bayer. Ve venkovském prostředí se politické postoje formovaly pomale a obec setrvávala na liberárním politickém smýšlení dokud se politická orientace s příchodem nového starosty nemění. V r.1898 je ve funkci starosty Johann Meister a na tomto postu se udržel až do r.1911 dokud ho nevystřídal Leonhard Buschek. S jeho příchodem přichází také výrazná změna ve volební praxi a dochází k rozšíření volebního práva.
Příchodem 1.světové války zahynulo 21 konických odvedených mužů, mezi nimi bylo i několik bratrů a po válce byl pro ně uprostřed obce, blízko kostela, postaven pomník který i přes velké úpravy stojí do dnes.
Jedna z nejvýznamějších událostí byla zavedení elektrického proudu do obce v r.1929. Nejdříve bylo zřízeno veřejné osvětlení a jednotlivé domácnosti se postupně připojovaly. 20.léta byla ve znamení uklidnění vztahů mezi českými a německými obyvateli, bylo kvůly tomu založeno nemálo spolků. V r.1924 převzal starostování na jedno volební období (4 roky) Josef Bayer a v rámci volebního obvodu proběhly v Konicích 15.listopadu 1925 volby do Národního shromáždění které jednoznačně vyhrál jak Volby do poslanecké sněmovny tak do senátu Svaz zemědělců. Pro zajímavost něměčtí nacionalisté nedostali ani jeden hlas. V dalším volebním období 1928 - 1932 byl starostou v obci největší konický vinař a majitel hostince Rudolf Meister. Dvě volební období opět vyhrál Svaz zemědělců a v r.1932 se ke starostování vrátil opět Josef Bayer. V květnu 1935 proběhly parlamentí, okresní a zemské volby, ve kterých v obci vyhrála Henleinova Sudetoněmecká strana s 52,9% hlasy. Po Mnichovské dohodě nastaly velice zlé časy.........

Starosta Konic, Johann Meister

Obecní správa byla pod kontrolou nové totalitní moci a Konice byly sloučeny s vedlejší obcí Popice pod společným názvem "Waldberg". Pro Konice byl jako starosta úředně dosazen konický občan Franz Angerbauer, který byl před koncem války v r.1945 povolán na frontu a zpět se už nikdy nevrátil. Podle pamětníků zemřelo z obce 49 mužů a pravděpodobněji jich bylo i více. Po válce začalo vystěhovávání němců z Moravy a Čech.
9.května 1945 přijeli do částečně vylidněné obce vojáci Rudé armády ale tato kapitola a nové dějiny Konic jsou už popsány v jediné obecní kronice která je zde na stránkách v originále ke stažení.

Razítko farního úřadu Konice z r.1941 - Waldberg

 
Konice@email.cz © 2007 - 2010 , ICQ 244-044-097
TOPlist