Konice u Znojma

Obecní knihovna Konice

Konice 119
(budova školy)

Knihovník: E.Muchová

Otevřeno:

Pátek 16:00-17:00


Odkazy

-TJ Družstevník Konice

Stránky fotbalového týmu TJ Konice

-ZŠ Konice

Informační stránky ZŠ Konice

-Znojemští Orli

Neoficiální web o znojemském hokeji

-Znojmo

Stránky města Znojma

-Sklep Konice

Konický sklep Pod Kraví horou

-NP Podyjí

Stránky národního parku

-Zoukar

Web truhlářské firmy se sídlem v Konicích

-Dos a Old Games

Kdo by si rád nezahrál staré DOSácke hry ?

Okolí

Trauznice

Říká se, že za Konicemi na protějším břehu řeky Dyje (v místech Králova stolce) stávala ves zvaná česky Čekanovice nebo také Cikánovice, německy pak Trauznice.Obec prý zanikla za Matyášových válek proti Jiřímu z Poděbrad. Nejspíše to bude jen klamavá doměnka ale na některých místech lze opravdu najít zbytky obvodových zdí. Trauznicemi je nazýváno i údolí které se nachází mezi Konicemi a Popicemi. Před řádkou let stával na konci tohoto údolí mlýn zvaný Čekanovický, německy Trauznický (Trausnitzmuhle). Byl od obcí vzdálen asi půl hodiny cesty. Mlýn byl postaven na starodávné kupecké cestě která vedla dále do vnitrozemí, první zmínky o něm pochází už z 15 století, kdy r.1409 Anna Šanová bere svého muže Kunáčka z Lužné na toto mohutné stavení. R. 1418 se o něm zmiňuje král Václav který zapisuje 4 groše ročního platu Ctiborovi z Křenovic. Mlýn patřil do vlastnictví křižovníku na Hradišti spolu s Popicemi. Proto se také v r.1665 u objektu staví most  na místě dřívějšího, po kterém vede cesta až na Hradiště, později se na něm platilo i mýtné. Podle některých informací budova tpěla častými záplavami a od konce 17.století mlýn částečně zpustl. Později byl opět obnoven. Jako mlýn přestal fungovat na začátku 20.století a byl přestavěn na restauraci s hotelem, později na vodní elektrárnu ale v 60 letech minulého století byl kvůly připravované stavbě znojemské přehrady násilně zbourán a srovnán se zemí stejně jako nepříliš vzdálená znojemská plovárna a hotel Pod Obří hlavou zvaný také jako Rabštejn. Jako poslední mlýnář v tomto stavení byl p.Gráf který zastavil mlýnské kolo po první světové válce. Nebýt toho, že dnes leží v hlavní oblasti NP Podyjí, s největší pravděpodobností by v místech vznikla obrovská chatová osada podobná Vranovu n. Dyjí. Pokud je nízká hladina vody, lze spatřit zbytky mlýna a mostu ikdyž se hladina opět časem zvedne......


Trauznický mlýn


Popice


Před válkou s názvem Poppitz nebo Popovice, je obec ležící jížním směrem podél řeky Dyje a 1 km od Konic směrem na Rakousko.První zmínka se datuje k 6.červnu r.1252 na listině Přemysla Otakara na které potvrzuje Popice jako majetek křižovníku na Hradišti u Znojma V r.1834 bylo v 74 domech 408 obyvatel kterými byli většinou němci a katolíci. Hlavním zaměstnáním bývávala orba a vinařství. Kostel obce byl zasvěcen sv.Zikmundovi a původně má pocházet už z 15 století. Dnešní věž byla postavena v r.1752 a často spravována, nař. sakristie pod věží utrpěla v r.1879 několik trhlin na klenbě protože na ní spadlo těžké hodinové závaží. Fara je vedle kostela a obývali ji proboštové z Hradiště nebo jejich zástupci po čas žní. Stejně jako Konice byla fara v r.1809 zpustošena francouzkým vojskem a roku 1781 v ní byl na několik dní ubytován císař Josef II. Škola je jednotřídní, německá a připomína se již v r.1738, na začátku 20 stol. do ní chodilo 54 žáků. K živelným pohromám obce se připomíná morová epidemie kterou Popice zasáhla v r.1680 a na kterou zemřelo přes 150 lidí. Za obcí směrem na Havraníky se na památku téhož roku vystavěla kaple. Slavní rodáci byli Řehoř Lambeck který byl předposlední opat Louckého kláštera, nechal udělát klášterní stavby a Karel Postel, dnes již známí spisovatel pod pseudonymem Charles Sealsfield který pobýval v dalekých městech jako např. v Londýně, Paříži a na stálo se zabydlel ve Švýcarech. Dnes jsou Popice malou ale malebnou vesničkou, kterou by žádný turista určitě neměl vynechat.


Popice



Kraví hora


Na jihozápad od historického Znojma se mezi dyjským údolím, Sedlešovicemi a Konicemi táhne výrazný terénní hřeben zvaný Kraví hora. V nejvyšším bodě dosahuje 325 metrů nad mořem, což vůči hladině Dyje představuje více jako stometrové převýšení. Přes Kraví horu vede prastará komunikace spojující Znojmo s dolnorakouským Retzem, dnes určená pouze pěším a cyklistům. Na svazích Kraví hory nad Sedlešovicemi a Konicemi najdeme jedny z nejkvalitnějších a nejstarších vinohradů zdejší vinařské oblasti. Na druhé straně svahy naproti Znojmu jsou od komunistických dob posety domky a ovocnými sady zdejších zahrádkářů. Náhorní pláň je již součástí Národního parku Podyjí a je porostlá jednak lesním porostem a jednak ojedinělou vřesovištní vegetací a teplomilnou květenou, které se zde daří kvůli výborným mikroklimatickým a půdním podmínkám a také skutečnosti, že na Kraví hoře se pravidelně kosí tráva a pase dobytek (zejména ovce). S výjimečnou flórou souvisí výskyt chráněné fauny jako např. užovky hladké. Pláň Kraví hory v minulosti vybízela k vojenským manévrům: v zimě 1631/1632 se zde scházelo císařské vojsko pod velením Albrechta z Valdštejna, v roce 1742 zde stanový tábor rozbili Prusové Bedřicha Velikého a v roce 1809 během bitvy u Znojma odtud francouzské kanóny císaře Napoleona I. pálily na rakouské pozice na Dolním předměstí Znojma (dnešní nám. Republiky a Vídeňská třída). Jako vojenské cvičiště pak Kraví hora bohužel sloužila v období od 1. světové války až do 60. let 20. století.  
  

Kraví hora



Sealsfiedův kámen

 
V lesích nad Trauznickým údolím, pět kilometrů na jihozápad od středu Znojma, najdeme vysoko nad zákrutem řeky Dyje jednu z nejkrásnějších vyhlídek Národního parku Podyjí. Na začátku 19. století učarovala rodákovi z nedalekých Popic, světově proslulému spisovateli Charlesi Sealsfieldovi, který zde rád sedával a meditoval. Občanským jménem Karel Postl (1793-1864) vystudoval znojemské gymnázium a po absolutoriu filosofie a teologie na univerzitě v Praze byl vysvěcen na kněze a stal se sekretářem řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Metternichův policejní režim jej donutil roku 1822 emigrovat do USA, kde se literárně proslavil (nejslavnější knihou je zřejmě jeho „Rakousko - jaké je"). Roku 1829 se stal poradcem někdejšího neapolského a španělského krále Josefa Bonaparta. Roku 1832 se vrátil do Evropy. Zemřel ve Švýcarsku. Naproti Sealsfieldově kameni se otvírá rokle Mločího potoka a přímo pod námi lze u řeky spatřit strmou Býčí skálu. V těchto místech končí vzdutí vod znojemské přehrady. Není bez zajímavosti, že ve 20. století si vodohospodáři pohrávali s myšlenkou výstavby šedesátimetrové hráze právě zde u Býčí skály. Proponované vodní dílo by zatopilo dyjské údolí od Sealsfieldova kamene přes proslulý ostroh Šobes až po rakouský Hardeg.


Sealsfiedův kámen



Králův stolec


V lesích Národního parku Podyjí na jihozápad od Hradiště sv. Hippolyta se vysoko na příkrém skalním svahu v zákrutu řeky Dyje vypíná prostý dřevěný altán zvaný Králův stolec. Hluboko v údolí stával před napuštěním znojemské přehrady tzv. Trauznický mlýn a pod ním důležitý most, který nechal postavit hradišťský probošt Tomáš ze Šlesinu v polovině 17. století. Existence mostu, který zkracoval cestu z Moravy do Rakous, však notně vadila znojemským konšelům, kteří tím přicházeli o část výnosů z mýtného, a proto docházelo k častým sporům. Pokud je dnes v přehradě málo vody, lze z Králova stolce zbytky pilířů mostu uvidět podobně jako obrysy někdejšího Trauznického mlýna, který byl roku 1931 přestavěn v supermoderní, dálkově ovládanou vodní elektrárnu s Kaplanovou turbínou o výkonu 1 MW. Pověst praví, že právě z Králova stolce pozoroval polský král Jan III. Sobieski přechod svého třicetitisícového vojska přes Dyji, když na přelomu srpna a září roku 1683 spěchal touto cestou na pomoc císařské Vídni, jež byla tehdy již dva měsíce v obklíčení osmanských Turků. Zajímavostí ale je, že v králových denících, ve kterém popisoval své cesty, se o tomto místě vůbec nezmiňuje. Je tedy možné že název má jiný význám. Vyhlídkový altán na Králově stolci byl zbudován roku 1922 společným úsilím spolků německých a českých turistů. V lese v okolí vyhlídky lze spatřit pozůstatky středověké zemědělské činnosti, související s existencí zaniklé osady Čekanovice, nebo zbytky kamenných zdí, které se táhnou až 2 km! Jejich původ není znám a ani archeologický průzkum v r.1994 neodhalil, k čemu valy a zídky obrovských rozměrů sloužili.



Králův stolec



Zdroj : www.znojmocity.cz

 
Konice@email.cz © 2007 - 2010 , ICQ 244-044-097